Co je Aikido?

Japonská bojová umění – historie a vývoj

samurai Japonská bojová umění byla vytvořena ve feudálním Japonsku jako prostředek boje o moc i jako prostředek individuální sebeobrany. Původně sloužila téměř výhradně k zabití nepřítele. V této podobě se i dnes uplatňují například při výcviku ozbrojených složek. Tato skupina bojových umění se japonsky nazývá budžucu (bu – válka, boj; džucu – umění, dovednost). Do této skupiny patří například původní japonský šerm a válečná lukostřelba.

Hlavně počátkem 20. století došlo k přeměně budžucu v budó (dó – cesta; budó – cesta boje) a vzniku disciplín jako judó, karatedó, kendó, iaidó a dalších.
V budó již není cílem zabití protivníka, ale především dokonalé poznání sebe sama a neustálé sebezdokonalování. Technika zde není cílem, ale prostředkem k dosažení sebepoznání. Cílem je dosažení naprosté harmonie tělesné i duševní stránky člověka. V budó se odráží hloubka kultury Dálného východu. Stejně jako při provozování kaligrafie, čajového obřadu nebo ikebany je v budó nadevše důležité soustředění na prováděnou činnost. Značný důraz se klade také na estetické provedení pohybu. Velmi důležité je i správné dýchání, o němž se říká, že spojuje tělo a duši.

AIKIDO

M. Ueshiba
Morihei Ueshiba

Aikido patří mezi nejmladší japonská bojová umění, neboť bylo vytvořeno až v roce 1925 Moriheiem Ueshibou (1883 -1969). Jedná se o nesoutěžní disciplínu. Po technické stránce je Aikido považováno za systém sebeobrany proti neozbrojenému i ozbrojenému útočníkovi nebo skupině útočníků. Za zdroj mu posloužila původní bojová umění s kořeny již v 9. století.

Základní ideu Aikido nám již napovídá jeho název, který se skládá ze tří znaků. „AI“ harmonie, „KI“ energie-životní síla, „DÓ“ cesta. Název Aikido může být z japonštiny velmi volně přeložen jako „cesta harmonie“ nebo „způsob života v harmonii s přírodou, vesmírem …“.

Aikido na první pohled zaujme svojí elegantní technikou, která je zcela založena na využití energie a reakcí útočníka. Podstatou je nechat útok projít a kontrolovat, nastolit harmonii a vytvořit soulad. Jelikož se využívá síly útočníka, nedochází ani k měření sil a slabší tak může porazit silnějšího. Říká se, že technika Aikido, která je náročná na užití síly, není správně provedená a je proti duchu Aikido.

Aikido však má kromě fyzické také svou filozofickou část, bez níž by degradovalo na pouhou formu sebeobrany. Aikido učí, že na násilí není potřeba odpovídat násilím, ale láskou a porozuměním. Cílem Aikido je především harmonický rozvoj ducha a těla. Opravdový student Aikido je ten, kdo se nespokojí s pouhým ovládnutím techniky, ale kdo neúnavně postupuje na cestě „DÓ“ k odkrývání a zlepšování své vlastní povahy.

I přestože Aikido není soutěžním sportem, tak je stále více oblíbené jak u dětí a studentů, tak i starších zájemců. Zakladatel Aikido byl proti sportovnímu chápání Aikido, což zcela jasně vyjádřil často citovaným výrokem: „Chci-li dokázat, že jsem lepší než ten druhý, není to opravdové bratrství mezi lidmi.“

Kdy a kde trénujeme naleznete v sekci Tréninky zde…

Hlavní cíl Aikido lze také přiblížit následujícími citáty

–   „Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit, to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, toť v pravdě vrchol umění.“ Sun-c‘
–   „Je mnoho cest. Jednou z nich je cesta bojovníka. Ten se učí bojovat hlavně proto, aby nemusel nakonec žádnou techniku boje vůbec použít. Snaží se vyhrát ten nejtěžší boj – nad sebou samým.“ Morihei Ueshiba